Kulturní dům

Kulturní dům ve Slatině

Myšlenkou postavit ve Slatině odpovídající zařízení, které by poskytovalo prostor pro kulturní vyžití občanů se začali představitelé obce zabývat již za první republiky. Tehdy měla obec k dispozici sály dvou místních pohostinství – u Stanovských a u Langrů. Při osvobozovacích bojích r. 1945 byl zničen sál u Stanovských, stál na prostranství před Jednotou , a tak pro bohaté společenské dění ve Slatině sloužil pouze sál o velikosti 12 x 12 m v hostinci u Langrů, dnešní tělocvična.

Proto se od r. 1954 stala výstavba kulturního domu prvořadou záležitostí všech občanů, nebylo snadné tuto myšlenku prosadit, i když naše obec pro bohatou kulturní činnost v krajně nevyhovujících podmínkách byla zařazena na přední místo v pořadníku výstavby.
Jen pro ilustraci: ve Slatině existovaly taneční a dechová hudba pod vedením Ladislava Falhara , pracovalo ochotnické divadlo nejdříve s režiséra, Robertem Seidlerem, později s Františkem Lindovským, od r. 1945 fungovala obecní knihovna s knihovníkem Vojtěchem Klosem, od r. 1949 hrálo místní kino.

Teprve v r. 1958 bylo rozhodnuto o výstavbě nového kulturního domu. Ale cesta od rozhodnutí k zahájení výstavby byla trnitá. Po nekonečných jednáních na stavebním odboru KNV byla teprve po roce stavba v „ akci Z „ povolena.
Výstavba začala dne 26. září 1959 terénními úpravami a výkopem základů. A následovalo něco v dnešní době nepředstavitelného – 3 dny a 3 noci probíhalo nepřetržitě betonování základu za nadšené a obětavé pomoci všech občanů, kteří měli z tehdejších výdobytků techniky k dispozici míchačku na beton, lopaty a stavební kolečka.
Znova se podobná akce opakovala v prosinci r. 1964, kdy občané 2 dny a 3 noci v 6ti hodinových směnách prováděli překop hlavní silnice pro napojení kanalizace KD na kanalizační síť obce.
Díky takové nezištné pomoci obyvatel trvala naše velkolepá stavba zcela neuvěřitelná v obci, která měla i s osadami Výškovice-Karlovice, Nový Svět a Ohrada kolem 1000 opbyvatel, témeř přesně 7 let. Budova o 79 místnostech měla na tehdejší dobu hodnotu 1 900 000 Kč, bylo na ní odpracováno 124 570 brigádnických hodin, z toho zdarma 42 217, za odměnu 82 357 hodin.
Kulturní dům byl otevřen 16. prosince 1966 vystoupením Státního souboru písní a tanců z Prahy.

Při příležitosti 50. výročí této slavné události bychom měli vzpomenout na ty, kteří na vzniku tohoto kulturního stánku měli největší zásluhy: především duše celého projektu stavbyvedoucí, tehdy třicetiletý , Ladislav Falhar, který stavbě věnoval desítky hodin práce, přitom byl 4 roky během výstavby předsedou MNV a kapelníkem dechové hudby, do roku 1991pak správcem kulturního domu. Jeho pomocníky byli Jarko Stanovský, předseda školské a kulturní komise, Václav Ulrich a Bernard Vidlák, kteří střídavě prováděli stavební dozor, a samozřejmě desítky slatinských občanů, z nichž se dnešního dne dožilo pouze 9.

Po svém otevření byl kulturní dům svěřen do správy Osvětové besedy, v jejímž čele stál od roku 1964 František Stanovský.
VB organizovala a garantovala bohatý kulturní život, pro nějž bylo otevření KD obrovským impulsem.
Z iniciativy naších občanů se konaly velkolepé plesy s nádhernou květinovou výzdobou pověstné v širokém okolí organizované Českosl. Ovocnářským a zahrádkářským svazem, tradiční plesy pořádalo myslivecké sdružení a hasiči.
Hojně byly navštěvovány výstavy ovoce a zeleniny, ručních prací a výrobků našich řemeslníků, kulinářské výstavy, výstavy obrazů, které organizovali zahrádkáři, Československý svaz žen, Osvětová beseda aj.
V KD nacvičoval mužský pěvecký sbor, který od r. 1958 do r. 1989 vedl pan učitel Jan Stanovský, bohužel ještě před otevřením KD ukončil v r. 1964 svoji činnost divadelní soubor.

Velmi často byli v KD vítaní i profesionální umělci. Pražské  Národní divadlo u nás hostovalo 5 x , v jeho představeních vystoupili vynikající herci – Karel Höger, Jaroslav Vojta, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Stanislav Neumann, Bohuš Záhorský, Josef Kemr, Vladimír Ráž, Blanka Bohdanová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Luba Skořepová a další. Dále u nás hrálo 4 x ostravské divadlo, ostravská opereta 16 x , opavské divadlo 40 x, těšínské divadlo 39 x.
Velké přízni posluchačů se těšily koncerty zpěváků Marie Rottrové (2 koncerty),
Nadi Urbánkové, Milušky Voborníkové, Waldemara Matušky, Petra Spáleného (2 koncerty), Václava Neckáře, Pavla Nováka (3 koncerty), Jaroslava Wykrenta, slatinského rodáka (2 koncerty) a další.
Na koncertech naší dechové hudby byli přítomní skladatelé František Maňas, Áda Rulíšek.
Ti všichni a mnozí další si ze Slatiny odnášeli pěkné vzpomínky, o čemž zápisy v pamětní knize KD.

K utlumení kulturní činnosti došlo po integraci obce pod Městský úřad v Bílovci v r. 1979
Osamostatnění Slatiny v r. 1991 k obnovení společenského života v plném rozsahu nevedlo.

Naštěstí se chytila iniciativy mladá generace, která nejdříve jako skupina Ptákoviny všeho druhu a později spolek Jako za mlada začala organizovat recesní programy, které se staly tak populární, že je navštěvují stovky lidí z blízkého i vzdáleného okolí.

V poslední době se však kvůli generační krizi v programu stále více objevují profesionální umělci.

Ale i tak je třeba zdůraznit, že navzdory bouřlivým změnám ve společenském životě a v rozvoji techniky, které nepřejí amatérské kultuře, existují v naší obci 3 hudební soubory – dechová hudba, jazzové combo a Slatinský schrummel, pořádají se tradiční plesy, dětské karnevaly, oslavy, stavění a kacení máje, tradicí se stává adventní setkání, pracuje místní knihovna.

I když kulturní dům neslouží už jen kultuře, nezbývá než mu do dalších let popřát, aby ho navštěvovali občané i nadále kvůli zábavě i  poučení.