Občané si připomněli 650 let od první písemné zmínky o obci Slatina

V sobotu 11. září 2021 odpoledne si nejen občané obce připomněli 650 let od první písemné zmínky o obci Slatina.

První písemná zpráva o obci je doložena roku 1371. K Moravě byla připojena spolu s fulneckým panstvím teprve roku 1480 a stala se tak moravskou enklávou obklopenou slezským územím. Ve více jak šestisetleté doložené historii obce se v ní vystřídalo množství pánů, byla v držení různých vladyckých rodin, které měly až do 16. století manské povinnosti k fulneckému panství.

Samostatnou se stala Slatina až roku 1592, kdy ji koupil Šalamoun Moš z Bittendorfu jako samostatný deskový statek. I nadále se v držení obce střídala celá řada majitelů. Roku 1910 chtělo majetek koupit město Opava, ale obětavostí a prozíravostí občanů ve Slatině bylo docíleno, že ji právě tohoto roku (vklad do desek 1911) koupila sama obec – její občané.

https://www.obecslatina.cz/2017/01/01/historie-obce/

K tanci i poslechu od začátku akce až do podvečerních hodin hrálo hudební těleso Těškovická telata. Jak je z názvu patrné, jedná se o skupinu z nedalekých Těškovic, z pódia se ovšem s kytarou i zpěvem nepřetržitě ozýval „slatiňák“ Martin Varecha.

Po celou dobu bylo k dispozici bohaté občerstvení sestávající nejen z něčeho k pití, ale rovněž ze široké nabídky něčeho na zub.

Zatímco se na pódiu připravovala ke svému vystoupení skupina Kabát revival, upoutal pozornost návštěvníků Kejklíř, který měl možná přijít a přišel. Dechberoucí vystoupení přidrzlého eskamotéra zaujalo všechny od nejmenších po dospělé, součástí bylo i několik unikátních póz pro fotografy.

Plácek před pódiem následně rozhýbali výše zmínění „Kabáti“, pod rouškou tmy a dobrém pití se vytratil stud a taneční pohyby se staly přirozenějšími.

Program vyvrcholil ohňostrojem, který byl odpalován ze střechy kulturního domu. Po něm již následovala volná zábava jak s Kabáty, tak s produkovanou hudbou.

Místo, kde člověk žije, je důležitým činitelem v jeho životě a ovlivňuje ho v mnoha směrech. Dává mu pocit zakotvenosti i pocit sounáležitosti s předcházejícími generacemi, obzvláště v obci s tak bohatou historií jako je naše Slatina.

Podle pověsti založil Slatinu už v roce 696 pan Zlatnický na místě, kde porazil obávané Venedy ( Vandaly ) a pojmenoval ji podle močálovité krajiny v okolí.

Od roku 916 vládl ve Slatině rod Jankovských, jehož zakladatele pokřtil jménem Cyril u studánky stejného jména sám sv. Cyril. Kaplička sv. Cyrila a Metoděje se nachází u hlavní silnice pod Slatinou, ale studánka je zakrytá.

Ale držme se historických faktů. Podle typu osídlení byla Slatina založena při vnitřní slovanské kolonizaci na konci 12 století popřípadě na začátku 13. století a patří k nejstarším českým vsím na Opavsku. Spolu s fulneckým panstvím byla koupí roku 1480 k Moravě připojena jako Moravská enkláva. Pod politickou a hospodářskou správu Moravy patřila až do roku 1918, i když se nacházela uprostřed slezských vesnic a zachovávala jejich řeč i způsob života. První písemná zpráva o Slatině pochází z roku 1371, a proto vzpomínáme 650 let od jejího sepsání.

Tehdy Drslav z Kravař, pán na Fulneku a Bílovci, prodal bíloveckým měšťanům dvůr u Slatiny, pravděpodobně dnešní Dvorek -Dvorské pole. V držení Slatiny se vystřídala celá řada šlechtických rodů, nejdéle vlastnili slatinské panství Slatinští ze Studénky, a to v 15. – 16. století 120 let, a rod Halamů z Jičína v 17. – 18. stol. 70 let.

Naši předkové se po celou historii obce chovali velmi statečně, odvážně a s velkým rozhledem.

Už v roce 1563 se Slatinští poddaní obrátili na panovníka Ferdinanda I. se stížností proti Markétě Laryšové a  dobře pořídili. Markéta musela propustit z vězení fojta, vrátit poddaným vše, co jim vzala a byla napomenuta, aby se chovala mírně. Roku 1565 uzavřela s poddanými dohodu. K velkému sporu s vrchností došlo v polovině 18. století. I když v něm poddaní příliš neuspěli, ukázali, že se dokážou tvrdým robotním povinnostem bránit.

Obdiv si zaslouží slatinští občané, kteří v roce 1910 koupili od Johana Dobnera z Dobenau místní velkostatek. Přestože obec neměla peníze ani majetek, odhodlala se k tomuto odvážnému činu nejen z důvodů hospodářských, ale také národnostních, protože velkostatek hodlalo koupit německé město Opava a obci hrozila germanizace.

Velkostatek se zámkem a parkem koupila obec za 611 tisíc korun a za půjčku se zaručili všichni občané svými majetky.

Dalším pokrokovým činem moderně uvažujících občanů byla roku 1928 elektrifikace obce a výstavba vodovodu, jehož naléhavá potřeba se ukázala po kritickém nedostatku vody v letních měsících v letech 1927 a 1928. Výstavba začala hned v roce 1928 a do provozu byl vodovod uveden 15. června 1933. Na stavbu si obec půjčila u Penzijního ústavu 750 tisíc a zaručila se za ně obecním majetkem.

A teď další příklad neobyčejné statečnosti. Roku 1938 po Mnichovské dohodě se Slatina, ač po celou svou historií byla českou obcí, stala součástí Sudet, tedy německé říše.

Vyučujícím jazykem ve škole a jednacím jazykem na úřadě se stala němčina.

S tím se nesmířily slatinské matky a přišly do školy protestovat k řídícímu učiteli Stägbauerovi. Nezalekly se možných následků. I když samozřejmě změny nedosáhly, ukázaly, že nechtějí být bezmocnými obětmi okupantů. 

Stejně neohroženě se zachovali Max Lindovský, Josef Pavlík a Jaromír Vajda, kteří v únoru 1945 vybudovali v lese úkryt pro dva ruské parašutisty a zásobovali je potravinami, stejně jako Raimund Lindovský, Josef Hon a Antonín a Ludvík Lindovští našli v Bíloveckém lese skrýš pro tři ruské zajatce, kteří uprchli z pochodu smrti a starali se o ně až do konce války. 

Po osvobození projevovali občané svou odhodlanost a statečnost především na pracovním poli. Nechce se ani věřit, co všechno vykonaly jejich pilné ruce a z velké části zdarma, protože většina staveb se prováděla v „ akci Z „, u které se počítalo s bezplatnými brigádami nebo s pracemi za velmi nízkou mzdu. Byly to válkou poškozené budovy a výstavba dřevěné školy pro 6. – 9. ročník. Na konci 50. a v průběhu 60. let se přešlo ke stavbě významných objektů, které zcela změnily vzhled obce. Od r. 1959 do r. 1966 se pod vedením Ladislava Falhara stavěl kulturní dům. Byla to nevídaná stavba vzhledem k velikosti naší obce, v letech 1967-68 se stavěla budova Jednoty, kterou vedl děda našeho starosty František Ulrich. Pan Ulrich zemřel přímo na stavbě na infarkt. V roce 1968 – 69 probíhala výstavba požární nádrže, stavbyvedoucím byl Čestmír Illík. 

V 70. letech stavební ruch pokračoval – v roce 1972 výstavbou moštárny, 1973 – 74 nástavbou  2. patra školy pod stavebním dozorem Zdeňka Onderky,  1974 – 76  pošty a hasičské zbrojnice . Stavbyvedoucím byl Antonín Jedlička, 1977 – 79 vedl přestavbu bývalého pohostinství U Langrů na tělocvičnu František Stanovský. Bylo zrekonstruováno pohostinství a vybudováno hřiště na Novém Světě, pod vedením Josefa Hoše.

Od 90. let už všechny akce prováděly firmy nebo zaměstnanci obce ( chodníky, fotbalové hřiště, prostranství před kulturním domem, plynofikaci a další akce.)

Usilovná práce občanů na zvelebení obce byla v roce 1997 oceněna vítězstvím v soutěži Vesnice roku v rámci Moravskoslezského kraje a 3. místem v téže soutěži v rámci celé ČR.

A to ještě nesmíme zapomenout na bohatou bytovou výstavbu. Zvážíme-li, že v roce 1910 sahala Slatina od fary po rozcestí s kapličkou sv. Isidora a měla jen 79 domů.

V dnešní době je staré historické jádro obklopeno novými čtvrtěmi. Celkový počet domů ve Slatině a na Novém Světě nyní dosahuje čísla 250.

Těmito několika pohledy do historie naší obce jsme chtěli dokázat, že se Slatina právem nazývala „ pánská Slatina“ , protože v ní žili lidé pracovití, odvážní, kteří si uměli vážit sami sebe. Pro tyto vlastnosti by měli být pro nás trvalou inspirací. Buďme hrdi na svou obec. 

Sdílet článek...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email
Print this page
Print