Vzpomínka na 70. výročí osvobození naší obce

O obci Slatina - 20.03.2015

Parašutisté v našich lesích

Koncem roku 1944 a začátkem roku 1945 počala se objevovat téměř každého večera ruská letadla, která spouštěla tzv. Stalinovy svíčky, jež osvětlovaly celý náš širý kraj od Ostravy a Beskyd až k nám. V únoru 1945 přišli do našich lesů 2 parašutisté – příslušníci Rudé armády – 1 Rus a rotný Rusín z Podkarpatské Rusi.

Byli spuštěni z letadla u Michálkovic s určením katastru Slatina. Přešli Odru a přes Bílov a Bravinné, kde u Němců pojedli, dostali se do německé Voglovy hájenky a odtud do Lazů a Kleinův Kůt. V neděli je tam objevili občané Jaromír Vajda a Josef Pavlík, kteří tam šli kopat kryty.

Parašutisté je požádali o pomoc, hlavně o jídlo. Jaromír Vajda uvědomil několik spolehlivých občanů, kteří se ujali jejich zásobování a podávali jim žádané informace. Hned na druhý den je navštívil s baťohem potravin a cigaret Max Lindovský, který je našel ve svém krytu. 2× je vyhledala s potravinami manželka Maxe Lindovského Božena Lindovská, Antonín Jedlička, Václav Ulrich, Josef Pavlík.

Protože v tomto krytu nebyli dost bezpečni, vykopal jim Max Lindovský, Jaromír Vajda a Josef Pavlík dobře maskovaný kryt na hranici Opavského lesa. Nejstatečněji si vedl Max Lindovský a Jaromír Vajda, kteří přes sněhové vánice a s nasazením života téměř každý druhý den je zásobovali a za prohlídek nacisty je včas převedli do nových úkrytů.

Tito stateční občané pomáhali oběma parašutistům až do příchodu Rudé armády a našeho osvobození.

Prohlídka Nového Světa

Hned pro příchodu obou parašutistů na území naší obce provedly na poplach Vogla tak zvané Landovačce z Bílovce a okolí spolu s četnictvem prohlídku Bíloveckého lesa, přičemž pozdě večer obklíčili osadu Nový Svět, kde v několika domech provedli prohlídku.

Též do úředně zavřeného hostince pí. Vajdové vnikl vrchní četnický strážmistr ze Slatiny a tázal se, skrývají-li se u ní parašutisté. Po její záporné odpovědi, uvěřil jí tento četník a upustil od domovní prohlídky.

Jaké to bylo štěstí, vždyť právě u ní v tomto hostince již po 2 měsíce ukrývali se 3 ruští zajatci, kteří uprchli ze zajateckého tábora. Po této prohlídce připravili jim novosvětští občané Ludvík Lindovský, Antonín Lindovský, Rajmund Lindovský, Josef Hon ze Slatiny č. 69 kryt v bíloveckém lese, kde je spolu s Pavlem Lindovským zásobovali až do osvobození.

Často nosila jim jídlo do lesa dcerka vězněného Aloise Vajdy, které bylo sotva 16 let, Miluška. Jaká pohroma by byla postihla osadu Nový Svět a zvláště rodinu Vajdovu, kdyby byli tito tři příslušníci Rudé armády vypátráni. Jen lehkomyslnosti četníka lze děkovat, že osadu Nový Svět nestihl osud Lidic a Ležáků.

Fronta se blíží

Začátkem roku 1945 bylo již bez ustání slyšet hřmění děl a blížící se fronty. Kolony aut projížděly naší obcí s vojskem na fronty. Prudké boje byly u Ratiboře a Rudá armáda vítězně postupovala na celé frontě k Opavě a Ostravě. V lednu ubytovalo se ve škole 27 německých rodin, uprchlíků z Ratibořska.

Mezi německými okupanty nastal zmatek. Němci se houževnatě bránili, ale marně. S blížícím se jarem blížilo se i naše osvobození. A počátek jara byl opravdu krásný. Začátkem dubna lidé pilně pracovali na poli, seli a sázeli brambory, aby zajistili výživu pro příští rok. V dubnu se pak fronta velmi přiblížila. V obci je mnoho vojska. Němečtí uprchlíci prchají dál. Ve škole jsou jatky.

V zámku se ubytoval generální štáb ustupující německé armády s úředním velitelem Schornerem, ovšem jen na krátko, neboť vítězná Rudá armáda nedopřála mu oddechu. Koncem dubna při ústupu německé armády ve 2 hodiny v noci pod ochranou kordon německých vojáků neslavně opouštěli Slatinu němečtí přivandrovalci. Příznačná byla mentalita bíloveckých, staroveských i našich přivandrovalých Němců, kteří byli nacistickou propagandou tak zfanatizováni, že do posledního okamžiku věřili ve vítězství.

V lesích naši lidé kopají kryty a němečtí vojáci zákopy. Ve čtvrtek 26. dubna obsadila Rudá armáda Podvihov, v pátek 27. dubna Hlubočec.

Osvobození Slatiny

V pátek 27. dubna a v sobotu 28. dubna valily se nepřetržitě kolony ustupující armády naší obcí. České obyvatelstvo je plno radostného očekávání. Hodina našeho osvobození udeřila.

V sobotu odpoledne 28. dubna valily se mraky dýmu nad Těškovicemi a Výškovicemi, kde zuřil prudký boj. V sobotu odpoledne začala Rudá armáda ostřelovat dělostřelectvem Slatinu. Zasaženy byly domy Viktora Hule č. 2, Laury Michalské č. 139, Karla Vykrenta č. 54 a stodola Arnolda Langra. Všechny tyto domy vyhořely.

Toho dne byl těžce zraněn Rudolf Falhar mladší a Jindřich Viener, který zranění podlehl. Večer po 20 hodině vnikly do Slatiny lesem Hůrou přes fojtství první rudoarmějci. Němci byli tak překvapeni, že vůbec nekladli odpor a stáhli se k Novému Světu a pod kostel ve Staré Vsi.

Druhý den v neděli pokračovala Rudá armáda v útoku. Dopoledne osvobodila osadu Nový Svět a útočila na Karlovice a Tísek a na druhé straně útočila na Ohradu a Starou Ves. Všechny tyto vesnice obsadila. Němci ustoupili až na Požahu a v neděli zahájili dělostřeleckou palbu na Slatinu. Bylo zasaženo několik obytných domů a oba hostince, bývalá pošta, hodně byly poškozeny domy Bára Fr. Č. 31, Jana Ocáska č. 36, Fr. Bohuše č. 37, Arnolda Langra č. 38, Ocáska Karla č. 134, Josefa Berkuse č. 135 a Viktora Žůrka č. 136.

V pondělí střelba pokračovala a byla zasažena a těžce poškozena škola, kostel a hřbitovní zeď. Tam byl zabit rolník Fr. Bohuš a těžce zraněn Vladimír Hon. V neděli přijelo do Slatiny dělostřelectvo Rudé armády a donutilo Němce na Požahách k ústupu. O osadu Nový Svět byl sveden v neděli krátký, ale tuhý boj. Rusové vnikli na Nový Svět z Kolca kolem rybníka a zahradami do domů. Němci prchali na Ojačku a Dvorské za stálých bojů.

Dělostřelectvo Rudé armády zahájilo z Kaťuši palbu na Bílovec, na který pak z Nového Světa přímo přes městský kopec postupovalo. Na Novém Světě padli 2 ruští vojáci přímým dělostřeleckým zásahem z Požah. Ve Slatině padlo 40 rudoarmějců, kteří byli pochováni v zámecké zahradě. Karlovice byly osvobozeny zároveň s Tískem v neděli 29. dubna a Ohrada se Starou Vsí v pondělí 30. dubna.

Naši občané ještě za bojů vycházeli ze sklepů a radostně vítali naše osvoboditele. Na druhý den po bojích zakopávali naši občané padlé němce a koně. Němci byli pochováváni tam, kde padli. Jakmile se válka přehnala přes naše chalupy, opouštěli lidé sklepy a počali hned s odstraňováním trosek. Vzhled obce byl žalostný. Některé domy pobořeny, většina domů poškozená a okna rozbitá. Ploty roztrhány, cesty i zahrady tanky rozbrázděny a lidé byli šedí, přestrašení střelbou i hrůzou války. Rychle se však vzpamatovali a dali se s chutí do práce v osvobozené vlasti.

Citace z kroniky obce Slatina

Fotogalerie k článku